Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Dechová frekvence je počet nádechů za jednotku času, nejčastěji za minutu. U zdravého dospělého člověka je klidová dechová frekvence přibližně 16–20 dechů za minutu. Při fyzické námaze se zvyšuje nejen dechová frekvence, ale i dechový objem. Viz také dechový objem, srdeční frekvence.

Dechové centrum je uskupení neuronů, které se nacházejí v prodloužené míše a jejich funkcí je řízení dýchání. Z dechového centra vedou nervová vlákna až k dýchacím svalům a zajišťují jejich činnost.

Syndrom akutní dechové tísně neboli ARDS (zkratka pochází z anglického názvu acute respiratory distress syndrome) je typ respiračního selhání, který se vyznačuje rychlým nástupem rozsáhlého zánětu v plicích. Mezi příznaky ARDS patří dušnost (dyspnoe), zrychlené dýchání (tachypnoe) a namodralé zbarvení kůže (cyanóza). ADRS může mít různé příčiny, jako je např. sepse, zánět slinivky břišní, úraz, zápal plic apod. Prvotní léčba spočívá v mechanické ventilaci, zároveň je však nasazena léčba zaměřená na základní příčinu vzniku ARDS. Pokud jsou tyto způsoby léčby nedostatečné, může přicházet v úvahu i mimotělní membránová oxygenace (ECMO). Viz také syndrom.

Dechový objem je množství vzduchu, které se v plicích vymění během jednoho klidného nádechu a výdechu. U zdravého dospělého muže činí dechový objem přibližně 500 ml, u zdravé dospělé ženy přibližně 400 ml. Při fyzické námaze se zvyšuje nejen dechový objem, ale i dechová frekvence. Viz také dechová frekvence.

Dechová nedostatečnost neboli respirační insuficience je neschopnost organismu dostatečně zásobovat buňky (nebo v širším slova smyslu tkáně a orgány) kyslíkem a zároveň z nich odstraňovat oxid uhličitý. Dechová nedostatečnost se může rozvinout v důsledku degenerativních změn v plicích. Léčba je obvykle podpůrná a symptomatická. Pokud se dechovou nedostatečnost nedaří udržet v přiměřených mezích, může vyústit v respirační selhání. Viz také dýchání.

Zástava dechu neboli apnoe je úplné zastavení dýchání. Pokud nepočítáme dočasné a dobrovolné zastavení dýchání (například při potápění bez dýchacího přístroje), rozlišujeme zejména následující příčiny zástavy dechu: mechanická obstrukce (zablokování) dýchacích cest – vdechnutí (aspirace) cizího tělesa, škrcení či syndrom spánkové apnoe, neurologická onemocnění, která vedou buď k poškození dechového centra v centrálním nervovém systému nebo k ochrnutí dýchacích svalů, otravy (intoxikace) – některými léky (např. opiáty či barbituráty), drogami (např. alkoholem) či plyny (např. oxidem uhelnatým). Odvozené přídavné jméno je apnoický. Viz také -pnoe.

Srdeční frekvence neboli HR (zkratka pochází z anglického názvu heart rate) je počet srdečních stahů (tedy úderů srdce) za jednotku času, nejčastěji za minutu. U zdravého dospělého člověka je klidová srdeční frekvence přibližně 60–80 tepů za minutu. Sportovci mají klidovou srdeční frekvenci obvykle nižší než běžná populace, neboť jejich srdce je „trénovanější“. Při fyzické zátěži srdce zvyšuje svou frekvenci až na cca 200 úderů za minutu – a dokáže zvýšit i svůj tepový objem, tedy množství krve vypuzené během jednoho úderu. Viz také tepová frekvence, dechová frekvence, srdeční rytmus, tepový objem a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz srdeční frekvence.

Cílová srdeční frekvence neboli THR (zkratka pochází z anglického názvu target heart rate) je hodnota srdeční frekvence, o kterou by člověk měl usilovat při vytrvalostním tréninku. Cílovou srdeční frekvenci lze vypočítat například pomocí tzv. Karvonenovy metody. Viz také srdeční frekvence.

Maximální srdeční frekvence neboli MHR (zkratka pochází z anglického názvu maximum heart rate) je hodnota srdeční frekvence, které člověk může teoreticky dosáhnout při největší možné intenzitě tělesné zátěže (rozhodně se však nedoporučuje zkoušet této frekvence dosahovat). Znalost MHR lze využít k určení cílové srdeční frekvence (THR), které by měl člověk dosahovat při vytrvalostním tréninku. Maximální srdeční frekvenci lze orientačně* vypočítat jako 220 – věk (platí pro muže i pro ženy); např. 40letý člověk má odhadovanou MHR = 220 – 40 = 180. * Pozor: Skutečná MHR se u konkrétního člověka může od orientačně vypočtené hodnoty značně lišit! Kdo to s tréninkem bere opravdu vážně, měl by si MHR nechat odborně stanovit u sportovního lékaře. Viz také srdeční frekvence.

Rezervní srdeční frekvence neboli HRR (zkratka pochází z anglického názvu heart rate reserve) je rozdíl mezi maximální srdeční frekvencí (MHR) a klidovou srdeční frekvencí (RHR): HRR = MHR – RHR HRR má význam prakticky jen při určování cílové srdeční frekvence, o kterou by měl člověk usilovat při vytrvalostním tréninku. Viz také srdeční frekvence.